Běh týnišťskými pralesy 7. 7. 2018 [TP18]
Ticho a ranní chlad rozléhající se v širokém prostranství malebného městečka Týniště nad Orlicí, jako by předznamenali velký den. Lesy obklopující celé městečko se rozléhají zvuky. Zvuky, šelest, řinčení, povídání, úkolování. Je šestá hodina ranní, většina obyvatel spokojeně leží v posteli a nechávají se unášet na snění o touhách, přáních či o krásných zážitcích hrnoucích se z jejich vlastního podvědomí.
Přichází změna, nabourání příjemného spaní, mnoha lidem zvoní budík, vstávají a s první myšlenkou se usmívají, „Dnes mě čeká Běh týnišťskými pralesy“. Zatímco lidé vstávají v sobotním ránu, organizátoři 3. ročníku charitativního běhu „Běh týnišťskými pralesy“ jsou již několik hodin na nohou a pokračují v přípravách z předešlého dne a snaží se dokončit vše ještě před příchodem prvních účastníků k prezentaci.
Hodina již pokročila, k tělocvičně U Dubu v Týništi nad Orlicí začínají přicházet skupinky sportovně oděných lidí. Lidí milujících běh, milujících zápolení, vyhrávání. Jsou mezi nimi i tací, kteří milují přírodu a lidé chtějící pomoci rodině Brátových, kde čtyřletý Radim Brát prodělal mozkovou obrnu.
Každý příchozí je hnán k prezentaci, vždy usměvavá a krásná Klára Marková všechny vítá ve dveřích s registračními formuláři a účastníci postupují dále dovnitř tělocvičny. Paralelně s příchozími účastníky se uceluje i venkovní prostranství před tělocvičnou. Vyrostl zakrytý stan, skvělé a úžasné moderátorské duo Jiří Proche a Simona Vítková je připraveno a zásobí účastníky informacemi, které dostaly od ředitele akce Michala Sekyry. Pravda, moc informací jim nesdělil, ale svými zkušenostmi a důvtipem předvedli dokonalost, která jen tak k vidění není.
Čas překročil devátou hodinu, respektive 9:20 h a ředitel závodu je spolu s účastníky Rodinného běhu na startu a cíli před tělocvičnou, kde jim sděluje informace k trati dlouhé 3,5 kilometru. Samozřejmostí je přání dobrého doběhnutí, dokončení a hlavně přání, aby se závod líbil a závodníci si ho plnohodnotně užili.
Na startu je připraveno celkem 28 lidí, nejvíce maminky s kočárky a malé děti. Start! Je odstartováno a všichni se rozebíhají od tělocvičny směrem k Mateřské škole a po zabočení doleva mizí v lesích. Všichni pevně věří, že všichni zdárně doběhnou.
Registrace ostatních běžců na hlavní tratě 6, 10 a 21 kilometrů pokračují a s jejich koncem začínají dobíhat první děti Rodinného běhu. Letos jsou pro nejrychlejší 3 běžce či běžčata připraveny stejné kovové medaile jako pro hlavní tratě, takže nikdo není ochuzen. Jako by tomu osud přál. Na třetím místě dobíhá rodina Brátových, s malým Radimem v kočárku, pro kterého se akce pořádá. Všichni jsou spokojení, mají radost ze závodu i ze sebe.
Nastává zlomový okamžik celé akce. Rodinný běh je doběhnut, všech 186 běžců (o jednoho více než loňském roce) je připraveno v místě startu a cíle. Ředitel závodu Michal Sekyra míří ke startu a přátelsky sděluje informace ohledně tratí, jak je trať značena, co mohou závodníci očekávat, jako například 3 občerstvovací stanice (voda, banán, pomeranče a buchty) a dále jim přeje všechno nejlepší k jejich zápolení, ať se jim povede zaběhnout jimi vysněné časy a umístění.
Vše je připraveno. Je čas! Na hodinkách odčítám poslední vteřiny, užívám si atmosféry, z běžců je cítit vzrušení, radost, obavy, soustředění. Usmívají se, já také. Křičím Start!
Všichni se rozebíhají, je to neskutečný a nekonečný štrůdl lidí, 186 běžců, kteří se přihlásili na náš charitativní běžecký závod s tratěmi 6, 10 a 21 kilometrů. Sám z mnoha závodů pociťuji štěstí v průběhu či ke konci, že jsem zase překonal sám sebe, dělám, co mám rád, ale nyní je to jiné, běžci běží před pár lety mnou vymyšlený závod (kdysi ve spolku Běžíme.cz z.s. nebyla přílišná důvěra v akci a očekávali propadák, a přitom je závod v Týništi nad Orlicí od prvního ročníku o míle napřed oproti Běhu a pochodu přes Vlčí jámu ve Slatině nad Zdobnicí), přitom neběžím, ale pocity jsou jako bych běžel s ostatními.
Všichni běžci jsou pryč, v areálu zbylo asi 30 lidí, doprovod běžců či doběhnuvší z Rodinného běhu. Nyní nastává čekání, vždy nekonečné a netrpělivé čekání na prvního běžce, poté už to jde rychle. Ladí se poslední přípravy jako občerstvení pro doběhnuvší, voda, banány, pomeranče, záviny, jablkové buchty upečené mými rodiči. Za vše i jim patří obrovský dík.
Časomíra v cíli je zdvojena, elektronická i papírová, připravena je opět zmiňovaná usměvavá Klárka Marková, která každému běžci předá dřevěnou medaili závodu, půllitrovou lahev s neperlivou vodou, pamětní list a perníčky s logem spolku pečené mou babičkou Marií Vaňkovou, zdobené mnou a mojí sestřičkou Lucií Proche, spolu-organizátorkou závodu.
Již je to tady, prvnímu běžci již zbývá doběhnout cílovou rovinku od Mateřské školy U Dubu a běží velkou rychlostí směrem k nám do cíle. Prvním běžcem v cíli je Tomáš Janíček v kategorii „Děti do 15 let včetně“ v čase 22 minut a 8 vteřin. Až druhým v cíli byl závodník kategorie „Muži“ na stejné trase s 40 vteřinovým odstupem Lukáš Závodní. Na této trati v kategorii „Ženy“ vyhrála Monika Vebrová s časem 25:08.
S postupujícím časem od vyběhnutí všech běžců naráz dobíhalo stále více a více závodníků, snad spokojených s naší tratí, s občerstvovacími stanicemi a celkově s akcí.
Trať 10 kilometrů již neběželi žádní závodníci kategorie „Děti do 15 let včetně“, byť od nás mají startovné na celý závod zdarma. Nejspíše to ovlivnily svátky, kdy prodloužený víkend rodiny využili k výletům či dovolené. Děti mají prázdniny, rodiče nikoliv.
Nejrychlejším mužem na 10 kilometrů byl Michal Kutnar s časem 36:16, nejrychlejší ženou Adéla Kánská s časem 42:54.
Jako poslední přišla na řadu Půlmaratonská trať. Nejrychlejším byl Josef Veber s neskutečným časem 1:18:52 a nejrychlejší ženou Ivana Machačová s také neskutečným časem 1:29:40, zvítězila o celých 10 minut a 30 vteřin před druhou závodnicí. Pro informaci druhou a třetí závodnici na půlmaratonu dělilo pouze 6 vteřin.
Podrobné výsledky naleznete na www.tynistskepralesy.cz
Po lehce zmatečném a zbytečně časově protáhlém vyhlašování jednotlivých kategorií a tratí byl nakonec závod ukončen s posledním doběhnutím běžce, ředitel závodu Michal Sekyra všem zúčastněným poděkoval za účast, energii a lásku do závodu vloženou, pomocnou ruku s ohledem k malému 4letému Radimu Brátovi, protože každý účastník pomohl přispět částí z registračního poplatku a dále z občerstvení a bohaté tomboly, které si mohli účastníci zakoupit v areálu.
Obrovské poděkování patří mým rodičům Marcele a Martinovi Sekyrovým, dále mému švagrovi Jiřímu Proche za nervy, vybavení a všechno mnohé další, mým prarodičům Marii a Jiřímu Vaňkovým, dále všem 30 dobrovolníkům, našim kamarádům a známým, bez kterých bychom se neobešli. Nesmím opomenout poděkovat městu Týniště nad Orlicí, a všem dalším sponzorům a podporovatelům, kteří naši akci podpořili a projevili nám důvěru.
Poděkování patří i předsedovi spolku Běží.me z.s. Ing. Martinu Burešovi, který s přípravami akce a s akcí samotnou strávil stejně jako její ředitel spousty svého volného času.
Poslední poděkování patří mojí sestřičce Lucii Proche, která se i přes starání o jednoročního syna (mého synovce Kubíka) s velkou vervou zapojila do příprav na akci i akce samotné.
Děkuji všem podporovatelům, napřesrok na shledanou.
Autor článku: Bc. Michal Sekyra, ředitel akce TP18
Foto: Bc. Lucie Proche
