K běhání jsem se dostal před několika lety, když jsem hledal nějaký způsob odreagování při studiu na vysoké škole. Nejdříve to bylo pouze pro odreagování a vyčištění hlavy, ale postupem času jsem našel zalíbení v běhání jako takovém a začal jsem se mu více věnovat a účastnit se i různých závodů, a to nejen čistě běžeckých, ale i závodů typu Spartan race. Výjimkou pro mě teď není ani běžecký výlet třeba po horách.

Běhání je osvobozující a snadno dostupný sport téměř pro všechny. A když jsem si uvědomil, že bych tím, co mě baví – běháním, mohl pomáhat druhým, tak jsem neváhal a šel do toho. Pořádání našich charitativních závodů není jen o tom vybrat peníze na startovném a věnovat je někomu, kdo je potřebuje a kdo třeba ani běhat nemůže, ale je to o tom, že potkáváme a propojujeme spoustu skvělých lidí, jak z řad organizátorů, tak z řad závodníků. A to je to, co mě na tom baví nejvíce, když pomáháme jeden druhému, a přitom dělají i něco pro sebe.